Cesta do neznáma?

Kdo by to byl býval řekl, že v jednu chvíli se budu mořit s úkoly z češtiny ve školní lavici mého domovského gymnázia a v tu další se budu vydávat do neznáma. Nějakým způsobem se mi to však podařilo a já se ze školního kola Olympiády v českém jazyce probojovala do okresního, pak do krajského … a tam mi bylo oznámeno, že se podívám i do ústředního.
To byl přesně ten důvod, proč jsem se ve čtvrtek 14. června ráno vydala do Prahy, zanechávajíc spolužáky pilnému studiu. V hlavním městě jsem se připojila k dalším nadaným teenagerům a společně jsme se autobusem vydali do pěkného kempu Kocanda u obce Želiv, kde jsme měli zůstat týden. Týden! Věřili byste tomu?
Ačkoliv nás po příjezdu přivítalo chladné deštivé počasí, nezalekli jsme se, nabalili na sebe co nejvíce vrstev oblečení určeného spíše někam do tropů, protože se nikdo nepodíval na předpověď počasí, a večer jsme s radostí mohli navštívit klášter, který byl, co by kamenem dohodil a zbytek došel.
Všichni jsme měli dobrou náladu. To jsme ještě netušili, že nás čeká během týdne vyřešit dvě gramatická cvičení, napsat dva slohy a odříkat jeden mluvní projev! Nakonec jsme to všichni do jednoho zvládli hůře či lépe (vzato podle našich vlastních úsudků spíše hůře) a odměnou nám bylo sedm dní bez školy strávených s přáteli, útulné přístřeší a krásný výlet do honosného Poutního kostela sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře u Žďáru nad Sázavou a Staré školy v Polné s expozicí zahrnující i dvouhlavé tele a osminohého sysla.
Nemenším zážitkem byl závěrečný táborák nebo volejbalový turnaj. Vidíte? Teď mohu říkat, že jsem hrála volejbal na olympiádě. Na které? To už není podstatné. A třeba se tam příští rok podívám zase. Tentokrát jako soutěžící ve II. kategorii určené pro střední školy.
 
Jana Hudecová, 4.A